Slávka Budínová

 

 

 

Ivo Toman

 

 

     Narodil se 10. března 1924 v Praze, tedy ve stejném roce jako Slávka Budínová. Kariéru začal u Armádního filmu. V roce 1947 natočil spolu s Vladimírem Čechem svůj první dokument, agitku, Daňová morálka. V roce 1954 natočil dvoudílný dokument Rozloučení s Klementem Gottwaldem. Tento český barevný dokumentární film o poslední cestě Klementa Gottwalda zachycuje Prahu i jiná naše a zahraniční města v okamžicích, kdy se po jejich ulicích rozletěla zvěst o jeho smrti. Již o rok později natáčí Ivo Toman svůj první celovečerní film Tanková brigáda. Film byl však nemilosrdně kritizován, i přes svůj agitační záměr. V roce 1957 dokončil Toman svůj druhý film Váhavý střelec, který však byl již o něco úspěšnější.

 

     V následujících letech natočil Ivo Toman ještě velké množství dokumentů a několik celovečerních filmů, z nichž asi nejúspěšnější bylo válečné drama Zbraně pro Prahu z roku 1974, kde se také poprvé pracovně setkal se svojí budoucí ženou Slávkou Budínovou, která v tomto filmu hrála věčně „nachmelenou“ manželku plukovníka a podruhé pracovali spolu pracovali na filmu Smrt na černo (1976), kde hrála Slávka jednu z hlavních rolí Jitky Dudácké. Potřetí nabídnul Ivo Slávce roli ve svém koprodukčním česko-mongolském  filmu Ve znamení Tyrkysové hory, který se natáčel v Mongolsku a při jehož natáčení se oba vzali. Slávka měla na sobě mongolské svatební šaty, které dostali filmaři darem a svatba se konala na českém velvyslanectví. Poslední filmovou roli, kterou Budínová od Tomana dostala, byla Machová v kriminálním dramatu Vražedné pochybnosti (1978). Ivo Toman pracoval i pro televizi, kde se se Slávkou setkali několikrát.

 

     Podle slov samotné Budínové i podle soudu okolí, bylo jejich manželské soužití vcelku harmonické a oba s ním byli spokojeni. Budínová si svého manžela vážila pro jeho klidnou povahu. On byl málomluvný, ona komunikativní typ, takže se dobře doplňovali. Hodně na sobě vzájemně lpěli, protože neměli děti. V době sňatku už na ně bylo pozdě. Ivo Toman zemřel v roce 1994 a s ním Slávce odešla ze světa největší opora.

 

 

 

© Petr Bartoš 2006